V bufetu

Karel Plíhal

1:JAen nechte trpaslíka E/G#Ondřeje,
jF#men ať si dá, co hrdlo rC#máčí,
F#mať se, chDudák malej, tAaky jC#m7ednou pF#7oměje,
H7echno platím, a tak: Eo co vlastně kráčí.
2:Jídlo je nejlepší lék na lásku,
v tomhletom mám už trochu školu,
když jsem ho našel, jeho život visel na vlásku,
vrhnul se v zoufalosti ze psacího stolu.
R:SDrdce má rEozervané nAa hadrF#my
prHmo jednu tC#rpaslici zF#me sádry,
bF7yla tak krásná, až se vAěřit nechtělF#7o,
jH7ako by ji uplácal sám MEichelangelo,
nDosil jí rEybízové kAorálkF#my,
kHmoukala nC#epřítomně dF#mo dálky,
tF7ak velkou láskou ji, chAudák, zahrnF#7ul,
žH7e by se i kámen nEad ním ustrnul,
ale sádra nAe.
3:Tak, prosím, nechte toho Ondřeje,
jen ať si dá, co hrdlo ráčí,
když už mu osud v lásce zrovna dvakrát nepřeje,
všechno platím, a tak: o co vlastně kráčí.
4:Ať jsme velký nebo maličký,
na jedný lodi všichni plujem,
koukejte, jak mu jedou laskonky a chlebíčky,
než končit s životem, je lepší dostat průjem.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:17:35.777+00:00
Výsledky hledání: